Vodík – nejjednodušší prvek, nejlehčí, a přece tvořící většinu hmoty našeho vesmíru. Bez barvy, chuti a zápachu, ale rozhodně ne bez cirkulárního potenciálu! 

Vodík jako další článek v mozaice ekologičtější dopravy?

V evropské snaze o udržitelnost a dekarbonizaci je doprava bezpochyby jedním z klíčových témat.

Řada českých měst už v rámci svého rozvoje plánuje i možnost využití hromadné dopravy na vodíkový pohon. Není to koneckonců až taková novinka, první český prototyp autobusu využívající vodík vyjel pod názvem TriHyBus do neratovických ulic již v roce 2009. V Neratovicích tenkrát vznikla také historicky první plnička.

V Ústí nad Labem se nyní dává do pohybu velký projekt zaměřený právě na vodík. Cílem je pořízení autobusů s vodíkovými palivovými články, výstavba dočišťovacího zařízení a plnící stanice v blízkosti vozovny autobusů. Zdrojem vodíku bude ústecká Spolchemie, v jejímž provozu vzniká vodík jako vedlejší produkt. Výroba přímo v místě spotřeby je samozřejmě jednou z hlavních předností tohoto projektu.

O vodíkem poháněnou veřejnou dopravu je zájem například i v Ostravě či na Havířovsku. Ve druhé polovině letošního roku by také měl začít zkušební provoz vodíkového autobusu na pražské lince 170. U autobusů to ale zdaleka nekončí. V honbě za uhlíkovou neutralitou zkoumají regiony i možnosti zavedení vodíku do vlakové dopravy. Takové vlaky již komerčně nabízí francouzská společnost Alstom.

I v rozvoji osobní dopravy se vodík hrdě hlásí o své místo. V současnosti jsou už na trhu elektromobily na vodíkové palivové články Toyota Mirai či Hyundai Nexo. První vodíkové vlaštovky se objevily už i v letecké dopravě, kde plánuje využití vodíkového pohonu testovat kupříkladu Airbus.

A v neposlední řadě se o vodíku mluví i v kontextu lodní dopravy. Zde vyniká například projekt Energy Observer – unikátní soběstačná loď, na jejíž palubě probíhá výzkum různých možností v oblasti udržitelné energie.

Proč stojí za to soustředit se na vodík?

Hlavní výhodou vodíkové dopravy je bezemisní provoz, a tudíž i čistší ovzduší ve městech a další krok ke klimatické neutralitě. Při spalování vodíku totiž vzniká pouze vodní pára.

Vodíkový automobil je v podstatě elektromobilem, ale oproti klasickému vozu na elektrický pohon má určité výhody. Na rozdíl od dobití baterie je totiž natankování vodíku záležitost jen několika málo minut. Dojezd je navíc o něco delší než u klasického elektromobilu.

V kontextu městské dopravy je důležité zmínit i výrazně menší hlučnost v porovnání s jinými dopravními prostředky.

Všechny barvy vodíku

Není ovšem vodík jako vodík. Takzvaný šedý vodík (v současnosti nejlevnější varianta) se vyrábí ze zemního plynu a při tomto procesu vzniká bohužel i nemalé množství oxidu uhličitého. Z téhož zdroje pochází modrý vodík, při jehož výrobě se ale oxid uhličitý současné zachytává a ukládá. Modrý vodík se tak jeví jako vhodnou přechodnou alternativou, odpůrci však tvrdí, že jeho výroba je natolik energeticky náročná, že by ve výsledku bylo lepší přímo spalovat zemní plyn.

Nadějí budoucnosti je zejména zelený vodík vyráběný elektrolýzou vody za využití elektrické energie z obnovitelných zdrojů (solární či větrné elektrárny či biomasa).

Někdy se rozlišuje také vodík hnědý (zdrojem je uhlí), růžový (někdy také fialový nebo žlutý, zdrojem je jaderné štěpení) či bílý (vzniklý jako vedlejší produkt při výrobě chloru, jako je tomu v případě ústecké Spolchemie).

Ani vodíková budoucnost není černobílá

Slabinou všech vodíkových vizí zatím zůstává neexistence potřebné infrastruktury. Podobně jako elektromobily vyžadují síť nabíjecích stanic, tak vodíkový pohon zase vyžaduje síť plnících stanic, kterých je zatím v Evropě poskrovnu.

Další nevýhodou je také stále vysoká cena tohoto způsobu dopravy. Postupný pokles ceny vodíku je ale pozorovatelný již dnes a podobně jako u elektromobilů se dá očekávat, že bude klesat i nadále.

Díky svým unikátním vlastnostem má sice vodík značný potenciál, zároveň je ale problematické jeho skladování a transport, jelikož má tendenci z nádob buď unikat nebo je ničit. Samotný pohonný systém navíc zábírá poměrně značný prostor a zvyšuje i hmotnost vozidla.

Do výzkumu možných inovací pro technologie vodíku je ale vkládáno značné úsilí. A to i z hlediska dotační podpory!

Častým terčem kritiky je také fakt, že se dnes vodík získává převážně z fosilních paliv. Pokud však chceme vyšlapat cestičku zelenější budoucnosti, je třeba tento způsob výroby postupně opustit. Výroba vodíku zelenou cestou stále zlevňuje a lze pro ni využít například přebytky ze solární či větrné energie.

Naší prioritou by však mělo být hledat řešení, která by přispěla k omezení emisí a k zelenější dopravě obecně a vodíková alternativa zde určitě má své místo.

Bude vodík prvkem i vaší cirkulární budoucnosti?

PORADIT SE